Mohl bych rovnou napsat, že těžko. 🙂 A není to kvůli tomu, že je rychlý jako blesk, ale spíš, že ho fotí úplně, ale úplně všichni. Tak pojďme vzít včerejší den od něj a postupně se prokoušeme k tomu, proč jsem včera nachodil dalších 16km a vstal jsem dnes až v 9 ráno. (což je na Olympijské hry opravdu hřích :))
Tak tedy pan Bolt. Po lehkém dešti byl jako poslední na řadě, no a vypadalo to tam asi takto (viz obr). Jak vidíte v podstatě se nemáte kam hnout, prostě 4 hodiny dopředu si stoupnete na flek a tam stojíte až do konce. Jako dá se popojít třeba kousek, když ještě není finále. Ale pak už ani o píď.
Mimochodem ten postarší pán vedle mě si taky zaslouží zmínku v blogu. Byl to strašně nervózní Ital, jak jinak. Já na tom mém místě seděl s ostatníma českýma fotografama, a on měl vedle nás hozený bágl a byl v tahu. Když přišel zpět, začal na mě gestikulovat, že si nemá kam sednout. Nevěřícně jsem se na něj podíval a ukázal mu mezeru mezi mnou a dalším fotografem, která byla dost velká, že i paní Růžičková ve svém rozkvětu by se tam vešla. Dokonce jsem i sbalil notebook, aby bylo víc místa. Ale on pořád, že ne, že se tam nevejde. Takže jsem mu asi třikrát řekl, že místa je dost a ať si sedne. Po chvilce pochopil, že to jinak nepůjde, sedl si a samozřejmě se vešel. Holt tady si každý flek musíte hájit a nenechat se zviklat. Když začaly další soutěže, tak se pak samozřejmě stálo, takže místa bylo dost. Ale jelikož si zasloužil, přetáhl jsem ho po té kebuli těžkou 200-400 😀 samozřejmě nechtěně, ale lezl mi do záběru Bolta. No a jsme zpět u něj.
Z mé pozice bylo vidět zboku na cílovou pásku. V atletice prostě nikdy nevíte, může doběhnout první a jak ve 100m utíkat ještě dalších 20m a bude stát a oslavovat před vámi, nebo se za cílovou rovinkou zastaví a vy ho budete mít z boku a čekat až přijde za vámi. Bohužel včera byl zrovna druhý případ a tak prvotní oslavy nemám čelně. Pak vzal vlajku a kolem nás jen prošel ale naštěstí udělal gesto, že má 2 zlata.
Odhodíte foták s teletem, a rychle na širokáč protože už je skoro u vás. No a za pár sekund už je zase dál a máte po snímcích. Pak čekáte až oběhne celé kolo a kdy udělá svůj Botl postoj. Celou dobu doufáte, že to bude zase u vás, vždyť je tu nejvíc fotografů. No udělal to v cílové rovince, a já to měl dost daleko. Musíte být rychlí a přesní. Bohužel někdy, respektive velmi často hrají okolnosti proti vám. Nevěříte, mrkněte 😀 Když začal natahovat, tak nejen, že mi vletěl do záběru Kanaďan ale i další fotografové z poolu (agentur, kteří mají přístup na plochu na rozdíl od nás). No posuďte sami, toto je plná palba snímek za snímkem bez jakýchkoliv úprav :
Co na to říct, tady vás nezachrání ani 14 snímků za sekundu, snad jen „O Canada, O Canada“ nezabili byste ho a toho fotografa taky ? 😀 Takže jediné co z toho vytěžíte je nepoužitelný malý výřez, no aspoň na památku 😀
No pojďme radši dál 😉 Před Boltem byla docela početná česká skupina atletů a tak jsme viděli jak Zuzku Hejnovou, desetibojaře Jirku Sýkoru a Adama Sebastiana Helceleta, Jakuba Holušu na 1500m a nakonec samozřejmě naši největší naději, obhájkyni zlata Báru Špotákovou.
Bářin trenér byl hned nad náma, a tak jsme po každém hodu věděli co se děje, protože to šla vždy konzultovat. Měli jsme trošku obavy, protože se pořád hledala, a vždy jí něco nesedělo. Pak ale v předposledním kole se do toho obula a oštěp dolítnul pro bronz, super! Záchrana českého večera, protože další velká naděje Zuzka, skončila 4tá.
Před atletikou jsem si dal ještě moderní pětiboj, který začal šermem. Poprvé jsem viděl moderní pětiboj a to byl mazec. V hale bylo 9, teď nevím jak se tomu říká šermířsky, prostě pruhů na kterých se soutěžilo a tuším hráli na jeden zásah, protože než jsem si klekl a zvedl foťák už mě kolegové řekli, že došermovali a jdou na další soupeře. Je to docela zajímavé 🙂 V této hale bylo fajn a chladno, to se ale nedá říct a tom co jsme fotili před tím.
Ráno když jsem přišel do MPC tak jsem potkal Michala Sváčka z MF a ten se mě ptal, jestli nechci na trénink horských kol. Jelikož to bylo v oblasti Deodoro stejně jako pětiboj, tak jsme se vydali tam. No Sluníčko peklo a my se rozhodli projít trať. Jsou tam dva obrovský kopce, však to uvidíte při závodu a my je oba obešli. Už to pomalu vypadalo, že snad naši ani nepojedou, byli jsme pěkně vypeklí a schovávali se ve stínu snad jediného keře na kopci.
U něj je zrovna taková skalka, z které na kolech skáčou dolů. Tady musím Michalovi poděkovat, protože díky němu mám super foto, nikdy by mě nenapadlo, že můžu skoro lehnout pod kola pro fotku. Přeci jen máme k atletům respekt a nechceme je nijak ohrozit. I když tato skalka vypadala docela ok, za tu dobu co jsme tam stáli jsme viděli dvě obrovské držky a obě vypadali na zlomenou nebo naraženou klíční kost. No tak to bude maso závod. Nakonec mám vyfocené jak naše tak i Petera Sagana, paráda výlet a já zas o další odstín hnědé tmavší.
No a jelikož bylo hodně atletů a hodně fotek, tak jsem končil doma ve 3 ráno a blog už včera nedal 🙂 Dnes je klidný den, moc toho na focení nemám tak snad se vyspím 🙂
Comments are closed.