Tak je to tu, poslední den v RIU. A náš #czechteam čekala poslední mise. Závod horských kol mužů. Měli jsme tam Jaroslava Kulhavého, Jana Skarnitzla a Ondřeje Cinka. To by bylo aby to necinklo. Na tento závod jsem nemusel vstávat, začínal až 12:30, naprosto ideální. Já si totiž dal večer u Canonu vyčistit oba foťáky a objektivy, ať to vezu domů čisté. Hodně se tu prášilo, písek, pořád jsem to tahal po všech čertech, tak jsem toho musel využít. Musím poděkovat firmě Canon za servis co nám všichni poskytovali. Bylo to úplně super, ne jen že byli velmi ochotní a milí, ale nikdy jim nechyběl objektiv co jsem zrovna potřeboval, tedy až na 6kilo, těch měli poskrovnu, a vůbec prostě odvedli perfektní servis.
Když jsem si šel kolem 10 ráno vyzvednou vyčištěné věci, ještě to nebylo hotové, protože den před koncem, si to nechali vyčistit skoro všichni 😀 tak jsem byl maličko, ale opravdu jen maličko nervózní, protože vím, že to stihnou do další hodinky. Nakonec to vyšlo a já utíkal na autobus do Deodora. Tam jsem dorazil asi 3min po startu, no škoda, ale dřívější spoj prostě nešlo stihnout. Rozhodně bylo ale více času udělat fotky i podél trati než včera. Tedy kdyby všude nebyly davy lidí. Kupodivu po cestě jsme nenašli žádné foto pozice a tak jsme se tlačili mezi diváky, pro které bylo nejcennější, když cyklisti odhodili láhev. To byly solidní třenice o to kdo ji dostane 😀
Už během závodu bylo jasné, že pokud se nic nestane dosáhne Jarda na medaili, jen se nevědělo na kterou. Ta trať je docela velká a dlouhá, a vy se musíte dobře rozmyslet, kdy se vydáte na cestu zpět, abyste stihli dojezd do cíle. Tak jsme dvakrát přešli trať, nafotili něco na kamenech a v občerstvovací stanici, a pak zas rychle zpátky. Kompletně ze mě lilo, protože to vypadalo večer na bouřku a bylo dusno a vlhko. Objektiv, opět 200-400mm, jsem v ruce držel nad hlavami diváků a to tomu ještě přidalo 🙂 Dal jsem si fóra a tak jsem stihl ještě jeden průjezd Jardy do posledního kola. Dobrý moment na panning a trošku dynamiky.
Vše jsem si pečlivě nachystal. Oba foťáky na zábradlí, a jak projížděl cílovou páskou, přitáhl jsem si ho dlouhým sklem (přepnuto na 560mm) a jak se blížil rychle jsem zvedl druhý foťák s 70-200mm a nastavenou 1/25s. No musíte být fakt rychlí, protože se jen mihne a je fuč. Měl jsem jeden pokus a fotka vyšla, mohla být trošku ostřejší, ale i tak z ní mám radost.
Pak už následoval dojezd do cíle a modlení. Proč modlení? Protože 50m před námi byli fotografové z poolu, kameraman a vítěz. Ti všichni vám lezou do záběru, obzvlášť když Jarda dojížděl na druhém místě. Štěstěna nám ale přála a když byl před cílem všichni se rozestoupili a já měl čistý výhled, nádhera.
Před vyhlášením a medailemi, jsme se všichni včetně poolu seřadili na cílovou rovinku, a čekali. V tento moment je nejdůležitější vědět, na které straně je bronz a stříbro. Je dost velký rozdíl jestli máte vašeho atleta na přímo nebo trochu z boku. Už jsem si ale zvykl a okamžitě jsem byl s ostatníma na levé straně, z našeho pohledu 🙂 Bylo nás tam strašně moc a postupně fotografové začali podávat mobily foto manažerovi, ať nás vyfotí. Pro většinu to bylo poslední focení a byla i pak cítit taková přátelská atmosféra mezi všemi, oproti mnohdy ostrým loktům 🙂 Já jsem nadiktoval kolegovi vedle mě (Guy Rhodes) email, a on mě to hned po závodu poslal. Super památka. Po medailích jsme musel poslat fota a spokojeně šel na bus domů. Říkal jsem si v klidu se sbalím a je.
No, to by ale nebyla Olympiáda, kdyby se něco nesemlelo. Když jsem odcházel z tiskáče, všiml jsem si dvou nepřijatých hovorů od Báry z ČOV. Zavolal jsem a poprosila mě o nafocení Jardy v Českém domě. Já slíbil, že to udělám a začal jsem přemýšlet jak. Na transfer byly sice asi 3 hodiny, ale peníze jsem už utratil a tak jsem doufal, že nebude problém platit taxík kartou. To takový problém nebyl, jako to, že když jsem přišel domů, chtěl jsem si vybalit věci z báglu, a vzít si jen foťák a blesk, to kdyby mě přepadli v taxíku, ať o moc nepřijdu. I tak tu holt musíte přemýšlet. No ale co se nestalo, venku zuřil docela vichr, a jak jsem vešel do bytu, tak asi za minutu vypnuli v celé Barre proud. Nevím či blesk nebo vítr, ale při pomyšlení, že jsem byl minutu před tím ve výtahu do 12 patra. No mohl jsem tam strávit pěkný večer. 😀
Z venku šlo ještě trošku světla, rozuměj, viděl jsem obrysy a stíny a to bylo tak vše. Tak jsem po tmě jsem vybalil calý bágl a dal tam foťák. Mobilem jsem svítit nechtěl, protože měl 20% baterky, a já věděl, že ho budu potřebovat na mapy a taxík. Když už jsem byl na odchodu, nedalo mě to a říkal jsem si, zkus radši něco vyfotit, jestli je foťák ok a máš vše. Tak jsem ho vytáhl znovu z batohu a ejhle 😀 Po tmě jsem tam nasadil fisheye místo standardního 24-105mm. No to by byl dobrej průser 😀 Není nad to věci několikrát překontrolovat.
Za pěkného deště jsem pádil k hotelu naproti, odkud mě zavolali taxík. Od tud ty taxíky jsou ok, horší je to od českýho domu, protože ty chytáte na ulici, a nevíte na koho natrefíte. V českém domě to Jarda oslavil, pivo si už radši donesl, další dal na ex na pódiu a pak si natočil své vítězné. No dneska bude veslo 😀 Já dofotil a utíkal na taxík a doufal, že chytnu nějakého co bude ok. Přeci jen je poslední den, a do teď jsem to přežil 🙂
Dojel první, ten na kreditku zakroutil hlavou, tak jsem chytl druhého a ten na to
nic neřekl, ale pořád gestikulovala mluvil protugalsky. Nevěděl jsem co se děje, až jsem pochopil, že chce vědět, kam mě má hodit a že kreditky má. Uff. Ok tak jedem, vzal to oklikou, protože park je pořád uzavřený pro taxíky. Ta oklika byla i lesem bez světel, pak chudinskou čtvrtí, no člověk se fakt moc necejtí. Když jedete kolem normální čtvrti cítíte se ok, ale tu nebylo zhola nic a na chvíli ani mobilní signál. Ale nakonec mě dovezl a i když za dráž, rádi zaplatíte za to, že jste bezpečně doma. Ono těch historek co se tu mezi novináři povídají o tom co se ostatním stalo a co se v mediích většinou nedočtete je docela dost. A ukradený seznam věcí co je vylepený u Canonu na stěně, vám moc jistoty nepřidá. No ale pojďme dál, ať mí rodiče až to budou číst si nervou vlasy hrůzou na hlavě 😀
Strašně to uteklo, když jsem se vracel a díval se na domy okolo a vzpomněl si, jak jsem to tu poprvé před čtyřmi týdny viděl a měl z toho trochu nahnáno, tak teď jsem si připadal skoro jak doma a bylo mě líto, že jsem toho tady hodně nestihl. Na to si ale během Olympiády prostě zvyknete. Nebyl jsem na finále fotbalu, beach volejbalu ani basketu a několik dalších sportech jako pozemní hokej, badminton (promiň Joli 🙂 ), zápas a další prostě nešlo stihnout. Ani cukrovou homoli jsem nedal. Hodně věcí proto, že to bylo daleko a trasnfery trvají 30-60min. Některé jiné sporty zas proto, že jsem byl tam, kde startovali Češi. I tak, jsem ale nesmírně spokojený a šťastný že jsem tu mohl být. I za tu spoustu fotek, které krásně vyšly atk, že jsem o tom ani nesnil. Byl to ohromný zážitek a já doufám, že jste si to se mnou aspoň prostřednictvím tohoto blogu a sociálních sítí taky užívali.
Na rozloučenou, jsme dostali certifikát a medaili, díky moc Martině Kučerové, že to postnula na facebook, protože bych to ani nevěděl a odjel bez ní. Díky tomu jsem o tom také mohl říct ostatním.
Kolegům fotografům chci moc poděkovat za super společnost během těch 4 týdnů, hlavně Michalovi Sváčkovi, za to že mě vytáhnul na ježíše a cyklistiku a byl velkou inspirací, Báře Reichové a Ivě Roháčkové za super společnost a pokec při focení a všem ostatním s kterými jsem měl tu čest. Bylo to parádní, tak někdy příště, třeba v Tokiu 2020 :).
ps. je tradičně 2:30 a tak je asi čas jít spát 🙂
Comments are closed.